Recenzia: Kajínek
Vykoupení z věznice Mírov
V českých věznicích si trest odpykává přes 22 tisíc hříšníků. Jen jeden z nich má však natolik zmáknuté PR, že jeho jméno najdeme v programu kin.
Když se kaskadér rozhodne skrze akční thriller hájit zájmy delikventa opředeného legendami a zároveň kritizovat poměry polistopadové éry… může z toho překvapivě vzniknout celkem snesitelný film. Nutno je ovšem přistoupit na pravidla žánru a na dvě hodiny zcela zapomenout na to, že někdo jménem Kajínek skutečně existuje a v přítmí cely doufá, že celý tento marketingový zázrak pomůže dokázat jeho nevinu. Film tomuto účelu slouží přímo ukázkově a fakta předkládá stejně atraktivně a zjednodušeně jako nejčtenější noviny a nejsledovanější televizní stanice (obě média jsou jeho partnery).
Na Kajínkovi je nejrozporuplnější právě snaha vypořádat se s realitou. K postavě odsouzence přistupuje až s nebývalým respektem a prezentuje jej jako vězeňskou superstar ještě předtím, než stačí zrealizovat svůj legendární útěk z Mírova. K auře novodobého Jeana Valjeana se všemi jeho ctnostmi svým uhrančivým pohledem přispívá Konstantin Lavroněnko, jehož od skutečného předobrazu dělí pořádná dávka charismatu a sex appealu. Obsazení zahraniční hvězdy je pro film nakonec zásadnější než natáčení v autentických lokacích. Lavroněnkova tvář totiž funguje i tam, kde by jakýkoliv český herec chtě nechtě vzbuzoval smích.
Na to, že je thriller osudem Kajínka údajně jen inspirován, si jen výjimečně dovolí zaspekulovat nebo vyprávění obohatit o scény, které by z pouhého námětu udělaly plnohodnotný příběh. Film totiž může na rozdíl od soudního spisu směřovat do finále, v němž by objasnil motivaci jednotlivých postav a přinesl alespoň nějaké odpovědi. Odváží-li se scénář přijít s něčím nad rámec informací známých z televizních zpráv, činí tak tím nejbanálnějším způsobem. Krkolomným způsobem, jak zdůvodnit zainteresovanost Kajínkovy advokátky, je násilné propojení rodinné tragédie s gaunery, za jejichž vraždu byl její klient odsouzen. O neschopnosti odpoutat se od tématu směrem k civilnější poloze svědčí i fiktivní jména, která byla nejspíš narychlo vyhledána v telefonním seznamu (Novotný, Doležal, Pokorová).
Veškeré nedostatky v obsahu ovšem Kajínek dokáže zamaskovat na české poměry nevídanou prací s obrazem, která diváky udrží při pozornosti a zároveň natolik zaměstná jejich vnímání, že začnou naplno přemýšlet až při závěrečných titulcích. Zásluhu na tom, že film drží pohromadě, má spíše než Petr Jákl kameraman F.A. Brabec v jehož režii měl Kajínek původně vzniknout. Díky němu se diváci dočkají vizuálního zážitku srovnatelného s nejlepšími zahraničními krimi seriály i několika působivých momentů (útěk z Mírova, Kajínek na oslavě hokejového šampionátu). Jákl do projektu vstoupil také jako producent a epizodní role se tak dočkala i jeho milá rosnička v roli reportérky. Přestože má jen dvě repliky, díky svému telecímu hlasu je nepřehlédnutelná.
Škoda jen, že tvůrci při okouzlení obrazy během postprodukce opomenuli zvukovou stránku filmu. Scény, v nichž se objeví Buguslaw Linda opatřený dabingem na úrovni italské telenovely, sráží zbytečně film o několik úrovní níž. Příliš mu neprospívá ani hudba Václava Noida Bárty. Ne, že by za sebe nedokázal slušně poskládat noty (navíc obstojí i herecky), ale ve štábu bohužel nebyl nikdo, kdo by věděl, kdy jeho melodie obraz vhodně doplňují a kdy mu naopak škodí.
Přes počáteční nejistotu se Kajínek k závěru dopracuje se ctí a s přibývajícími minutami se ztrácejí drhnoucí dialogy i pochybnosti. Mezník ne náhodou tvoří autonehoda, díky níž z filmu definitivně zmizí Boguslaw Linda, načež Tatiana Vilhelmová není nucena nepřesvědčivě předstírat milostný vztah a její postava má konečně pořádný důvod tolik lpět na obnově trestního řízení.
Film by nebyl o nic horší, kdyby vyprávěl o bezejmenném vězni, který je obviněn z fiktivní vraždy a prchá z nespecifikovaného zařízení. Kdyby navíc na rozdíl od Kajínka nebyl opakovaně stíhán, o jeho nevině by se dalo bez předsudků uvažovat. Nic naplat, skutečný zločinec je skutečný zločinec a Jáklovi se zajisté bohatě vrátí částka, kterou Kajínek za zfilmování svého příběhu inkasoval. A co na tom, že film glorifikuje člověka, který v lepším případě nemá na krku vraždu, ale jen loupeže a ozbrojené přepadení. Byli by všichni ti dojatí diváci na jeho straně i poté, co by po návratu z kina našli vybílený byt?
Ďalšie zaujímavé články autora nájdete na : http://chromy.blog.idnes.cz
MOJE POCITY:
Originální obrazové pojetí dodává filmu nebývalý spád a vyzdvyhuje jej nad české poměry. Výsledný dojem kazí jen fakt, že skutečného zločince až násilně staví do role oběti. Slováci mají oproti Čechům velkou výhodu. Média jim jméno Kajínek ještě natolik nezprotivila, že mohou jeho filmový příběh vnímat jako poctivý thriller bez vazby na realitu
Hodnotenie:
Ohodnoť film aj ty!
Tvoje hodnotenie: 
(69 hodnotení, priemer: 8.51 z 10)
petball napísal/a:
Slováci mají oproti Čechům velkou výhod- táto veta je asi veľmi pravdivá. O príbehu Kajínka viem len o jeho útekoch, jeho chytaní…. a všetkých somarinkách dookola. Preto ten zvyšok mi utekal pomedzi prsty. Ale film môžem vnímať ako prerozprávanie príbehu skutočnej osoby, ktorý sa podaril.V každom prípade je to zaujímavý príbeh, decentne popreplietaný, z časti naznačuje čo a ako bude, čo a ako sa asi stalo. Herecke prevedenie nebolo to z najhorších. Trochu ma “srala” Tatiana Vilhelmova…v niektorých scénach hrala hrozne…bolo to az naivne….mozno to bol zamer a nemaju jeho obhajcu radi. Kto vie. Naproti tomu musím a nedá mi nespomenúť vynikajúce herecké presadenie sa Vladimíra Dlouhého. V tomto mi to veľmi z dialky pripomína Jiřího Kodeta, ktorý tiež po obrovskom návrate na filmové plátno na to zomiera.
11. August 2010 v 17:22
Anonym napísal/a:
Nejhorší na tom je že je to z 90% pravda. Tak to bylo a tak to stále je. Myslím že je čas odkrýt pravdu.
12. August 2010 v 13:07
Térez T. napísal/a:
Nepřijde mi, že by film byl nějak obsahově nepřirozeně vyšroubovaný, ani propojení osudu obhájkyně s Kájínkem mi nepříjde násilné. Je naprosto nutné při posuzování filmu přihlédnout k časovému a žánrovému omezení, proto je lepší k němu ani nevyjadřovat kritiku. Film si pouze bere inspiraci z příběhu z reálného života. Nemá ambice investigativní žurnalistiky. Dle mého názoru tu nejde ani tak o snahu Kájínka oslavovat a dělat z něj mučedníka, jako spíš poukázat na jinou perspektivu vnímaní faktů a možnost, že vše může být i jinak. Film probouzí u diváků otázky – a to byl asi ten primární účel.Dílo, které se nedotkne lidské mysli, jako by neexistovalo. Co se týče marketingu filmu – tam asi spíš došlo k práci s pojmem “Kájínek” jako symbolem ubohého, neprávem odsouzeného muže, což jim nemůžeme vyčítat, jejich úkolem bylo film prodat, tak dělali co mohli. Že mají za hlavní partnery Novu a Blesk? To jen svědčí o schopném marketingu a slušném přísunu peněz – nic víc, nic míň.
Z uměleckého hlediska se mi líbí kamera, střih, spád a akční pojetí( i když občas může působit laciným Hollywoodským dojmem). Hudbu jsem moc nevnímala, tedy nepůsobila na mě rušivě. Vyčítat režisérovi volbu jmen mi příjde už trošičku hloupé, je to jeho věc a v podstatě na tom nezáleží, ani kdyby ten telefonní seznam opravdu použil.
K hercům: Táňa Vilhelmová je relativně dobrá herečka, ale sem mi prostě nesedla. Noid-ok, na tu roli…, Bendová přehrávala, ale ta její role trochu oživila přiliš ponurou náladu filmu. Co se týče opravdového hereckého koncertu tak to jsou por mě bratři Dlouzí a K. Lavroněnko. Staré dobré jemné herectví a opravdová hloubka charakterů.
16. November 2011 v 16:22